PABLO ESCOBAR
Většině lidí jej není třeba představovat. Někteří ho obdivují, jiní odsuzují. Kdo to vlastně byl?
Celým jménem Pablo Emilio Escobar Gaviria (přezdívaný také El Doctor, El Patrón nebo Don Pablo) se narodil v Rionegru jako třetí ze sedmi dětí. Jeho otec byl farmář a matka učitelka.
Přestože je synem učitele, sám nedokončil ani střední školu. Připojil se ke skupině nihilistů. Vynikal v padělání vysokoškolských diplomů, jeho denním chlebem se staly drobné a velké krádeže a později se se svým gangem přeorientoval na únosy bohatých lidí. Po obdržení výkupného se unesené osoby obvykle nevrátily.
MUŽ, KTERÝ SI STANOVIL VELKÉ CÍLE.
Jak se mohl syn ze skromné a chudé rodiny stát tak slavným a získat proslulé jmění? Vždycky měl velké sny a kladl si jen velké cíle.
První cíl mu měl přinést milion dolarů na účet do 22. narozenin. Jeden velký sen vystřídaly další a další sny, které se staly skutečností.
JAK TO VŠECHNO ZAČALO?
Padělání titulů, drobné krádeže a únosy nebyly tak výnosné, jak potřeboval, a tak mladý Pablo dál hledal způsob nebo produkt, který by mu přinesl moc a úspěch. Chtěl víc a šel si tvrdě za svým. Odpovědí byla koka. Konkrétně extrakt z koky. Tuto surovinu zpracovával a s velkým úspěchem pašoval přes Bahamy do USA – výrobek byl na světě. Jeho úspěch vystřelil jako raketa, sice nečestným způsobem, ale o to více zarážejícím.
NEKORUNOVANÝ KRÁL PODSVĚTÍ
Vražda drogového bosse Pabla Restrepa z něj udělala vůdce jeho vlastní organizace. Ta pod jeho vedením vzkvétala. Stal se králem Medellínu. Medellínský drogový kartel postupně ovládl celosvětový trh. Kolumbijský kokain se stal symbolem vysoké kvality. Za svůj život nashromáždil takové jmění, že ho časopis Forbes v roce 1989 zařadil na 8. místo. v žebříčku nejbohatších lidí planety.
VRCHOL KARIÉRY. PLATA O PLOMO
Během této doby pašoval 15 tun kokainu denně. Byl pod takovým drobnohledem, že kromě letadel, vrtulníků a člunů nakoupil i ponorky, aby mohl pokračovat v pašování diskrétněji. Vlastnil obrovskou sbírku automobilů, 142 letadel , 20 vrtulníků , 132 jachet a 141 domů.
Měl také svou soukromou zoologickou zahradu, která byla po jeho smrti přeměněna na zábavní park, kde je vystavena i jeho sbírka aut.
Ve svých 26 letech už měl v bance přes 100 milionů dolarů. Peníze se začaly počítat hůře. Jen za gumičky na svazky peněz údajně utratil až 2 500 dolarů měsíčně. Stal se terčem mnoha pro něj nepohodlných lidí a neváhal se jich zbavit. Mnohdy s celými rodinami. Dokázal, že si s ním není radno zahrávat. I při sebemenším podezření se dostali do vedení. Dokonce i jeho vlastní lidé se museli mít na pozoru. Celkem měl být zodpovědný za smrt přibližně 4 000 lidí. Každý měl podle něj svou cenu. Stříbro nebo olovo(plata o plomo, úplatek nebo smrt).
VSTUP DO POLITIKY
Věděl, že musí získat ještě větší moc. Tento predátor si mohl dovolit cokoli. Využil svého vlivu a bohatství a dostal se do Kongresu. Během volební kampaně zabil tři prezidentské kandidáty.
Založil mnoho projektů na podporu chudých v Kolumbii. Nebylo těžké přesvědčit a získat na svou stranu masy chudých a střední třídy. Podporoval církve, financoval školy, nemocnice, rozdával jídlo a domy, stavěl parky a stadiony. Pro lidi byl něco jako Mesiáš. Za krvavé peníze si kupoval jejich náklonnost a podporu.
TI, CO “ŠLI PO NĚM”
S rostoucí mocí a popularitou však rostou i nepřátelé. Přeživší “nepohodlní” a bývalí členové kartelu se spojili a vytvořili skupinu, která “po něm šla”. Mnozí z nich už neměli co ztratit, jen svůj vlastní život.
Drogová aktivita a jeho rychlý vzestup mu tedy přinesly spoustu dalších nepohodlných lidí, kteří ho chtěli vidět mrtvého nebo alespoň za mřížemi. Řešení bylo jednoduché, buď je koupit, nebo je odstranit z cesty. Když měl důvod se někoho zbavit, dlouho se nerozmýšlel.
Zatímco s místními se dokázal snadno domluvit, zájem americké vlády o něj byl tvrdším oříškem.
VLASTNÍ VĚZENÍ VE ZNAMENÍ LUXUSU (r. 1991)
Bylo třeba rychlého plánu. Jediné, čeho se obával, bylo vydání do Spojených států, s nimiž má Kolumbie uzavřenou smlouvu o vydávání.
Prostřednictvím svých právníků vyjednal s kolumbijskou vládou dohodu o přiznání viny.
Stráví pět let ve svém vlastním vězení zvaném La Catedral a do Ameriky ho nevydají. Vězení bylo typicky stylové, stejně jako vše, co tento temný velikan dělal. Vířivka, vodopád, fotbalové hřiště, bar, to vše by běžný smrtelník ve vězení nečekal. Samozřejmě se v tomto vězení nechoval jako kajícník. Naopak.
Zpoza zdí “vězení” žil narkobaron dál svůj život, téměř beze změny. Vraždy, sexuální večírky… Nepodařilo se mu to utajit a bylo rozhodnuto o jeho přemístění do řádného vězení. Během převozu v červnu 1992 však uprchl.
Pronásledován vládou, nepřáteli a armádou byl 2. prosince 1993 vypátrán. V té době mu bylo 44 let.
Dodnes není jasné, zda byl zastřelen policií, nebo zda se sám dopustil “útěku olovem”. Protože v minulosti často říkal, že se nenechá chytit, raději se střelí za ucho.
POHŘEB
Pohřbu se zúčastnilo 25 000 Kolumbijců. Ačkoli víme, kde leží jeho hrob, dodnes nikdo neví, kam peníze zmizely. Nějaké “drobné” našel jeho synovec ukryté ve zdi jednoho z Pablových domů. Kam se ale poděly všechny ty miliardy? Nikdo neví. Chybějící aktiva se odhadují na 30 miliard dolarů…
